Hračka nemusí dítěti vyprávět příběh. Může mu dát prostor vytvořit vlastní

Při volné hře dítě samo rozhoduje, co se bude dít, jakou roli dostane každá postava a kdy příběh skončí. Jednoduchá figurka nemá tlačítko s jedinou odpovědí ani předem určený scénář. Jednou může být odvážným dinosaurem, podruhé rodičem mláděte a potřetí návštěvníkem farmy.

Americká pediatrická akademie popisuje hru jako důležitou součást kognitivního, fyzického, sociálního a emočního vývoje. Hra také vytváří příležitost pro společný čas rodiče a dítěte. To neznamená, že každá hračka automaticky rozvine konkrétní schopnost. Rozhodující je především to, co s ní dítě skutečně dělá.

Dítě se stává autorem

U hračky s pevně naprogramovanou reakcí dítě často zjišťuje, co umí hračka. U otevřené hry naopak zjišťuje, co dokáže vymyslet ono samo.

Figurka může získat jméno, hlas, rodinu, problém i cíl. Dítě mění prostředí pomocí kostek, papíru, látky nebo předmětů, které už má doma. Nejde o správný výsledek, ale o proces vytváření.

Příběhy pomáhají mluvit

Dítě může prostřednictvím postav popsat situaci, kterou by samo formulovalo obtížně. Zvířátko se může bát, ztratit, rozzlobit nebo hledat kamaráda. Rodič nemusí příběh opravovat ani dítě zkoušet. Často stačí poslouchat a občas položit otevřenou otázku.

Místo otázky "Jak se jmenuje tento dinosaurus?" můžete zkusit:

• Kam dnes jde?

• Koho cestou potká?

• Co se stalo jeho mláděti?

• Jak mu ostatní mohou pomoci?

• Co by sis na jeho místě přál ty?

Jedna figurka stačí, více figurek mění vztahy

S jednou figurkou může dítě objevovat pohyb, hlas a prostředí. Se dvěma vzniká setkání. Se třemi nebo čtyřmi se objevují rodiny, stáda, spolupráce i konflikt. Není nutné koupit velkou sadu najednou. Svět může růst postupně společně se zájmem dítěte.

Pět jednoduchých her bez dalších pomůcek

1. Ztracené mládě: Jedna figurka hledá svou rodinu.

2. Nečekaná návštěva: Zvíře z farmy potká dinosaura.

3. Cesta přes pokoj: Dítě vymyslí překážky a bezpečnou trasu.

4. Kdo jsem: Jeden hráč popisuje zvíře bez vyslovení jeho názvu.

5. Příběh na pokračování: Každý přidá jednu větu a posune jednu figurku.

Kdy se má zapojit rodič

Rodič nemusí být režisérem. Pokud si dítě hraje samo, není potřeba hru stále rozvíjet otázkami. Zapojení je užitečné tehdy, když dítě rodiče pozve, neví, jak začít, nebo chce sdílet svůj nápad.

Někdy je největší podporou připravit klidné místo, odložit telefon a nechat dítě rozhodovat.

Hra, která může být pokaždé jiná

Dřevěné figurky nepředepisují, jak dlouho má hra trvat ani jaký má mít výsledek. Dítě je může třídit, porovnávat, přemisťovat, spojovat do rodin nebo použít jako postavy ve vlastním příběhu. Právě tato proměnlivost dává jednoduché hračce dlouhodobý smysl.

Vyberte dítěti první postavu podle světa, ke kterému se samo nejčastěji vrací.

ZVÍŘÁTKA A DINOSAUŘI

PANENKY

Článek 1: Jak vybrat dřevěnou hračku pro dítě

Galerie